Raketoplán Discovery si připisuje další odklad, nepoletí ani dnes kvůli úniku paliva                             5.11.2010 - 15:30

 

 

 

 

 

Šestičlenná posádka zkušených astronautů, poslední posádka raketoplánu Discovery, navštívila minulý týden mys Canaveral a vyzkoušela si zde přímo v kabině raketoplánu simulované odpočítávání ke startu se všemi přípravami, které je v den startu čekají (tato zkouška se nazývá TCDT, Terminal Countdown Demonstration Test). Na konci minulého týdne se posádka vypravila zpět do Houstonu. Krátce po jejich odletu však technici na startovací rampě objevili znepokojivou věc: únik paliva z potrubí v zadní pohonné sekci raketoplánu.

 

"Zkusili jsme únik zastavit a vypadá to, že se zastavil," řekl ve čtvrtek John Shannon, manažer programu raketoplánů. "Ale podstata věci je ta, že létáme s určitým rizikem, které musíme akceptovat, nelétáme však s neznámým rizikem. A tento případ bych charakterizoval jako neznámé riziko, protože jsme nezjistili, proč došlo k tomu úniku."

Nakonec bylo rozhodnuto zrušit plánované testy a prověrky a rovnou vyměnit dva ventily podezřelé z úniku. Proto NASA začala ve čtvrtek s odčerpáváním toxického paliva z nádrží raketoplánu. Až bude hotovo, technici v ochranných oděvech vstoupí do dotyčného místa v pohonné sekci letounu a provedou požadované opravy. Práci by měli dokončit o víkendu. Problémem je rychle se blížící datum startu (1. listopadu ve 21:40 SEČ) a také to, že kvůli toxické povaze odčerpávaného paliva a práci techniků v toxickém prostředí musela startovací rampu opustit většina personálu, připravující letoun na vzlet. Manažeři jsou ale optimističtí a prohlašují, že když se opravy podaří skutečně dokončit o víkendu, plánované datum startu se stihne. Pokud technici v raketoplánu objeví větší problém, než očekávali, nebo se opravy zkomplikují, dojde zcela jistě k odkladu startu.

Dalším problémem je tropická bouře Richard, která by mohla podle počítačových modelů zasáhnout oblast Kennedyho kosmického střediska na mysu Canaveral na své cestě nad Atlantský oceán. To je další faktor, komplikující už tak složitou situaci. V pondělí 25. října by se měli na Floridě sejít zástupci odpovědných míst a schválit (nebo zrušit) plánovaný start 1. listopadu. Pokud vše půjde dobře, opravy palivového potrubí už budou v té době hotové.

Podle stále platných plánů bude start STS-133 předposledním startem raketoplánu vůbec, 27. února 2011 má následovat mise Endeavour STS-134 a tím má program raketoplánů skončit. Stále intenzivněji NASA plánuje ještě třetí misi Atlantis STS-135 s datem startu 28. června 2011, už dokonce došlo i ke jmenování posádky. Tato mise však dosud nebyla oficiálně schválena americkou vládou.

www.astro.cz 

---

Sojuz TMA-01M odstartoval                                                                                                                        9.10.2010 - 14:05

 

 

Po 24hodinovém odkladu Sojuz TMA-18 úspěšně přistál v Kazachstánu                                                          25.9.2010 - 18:30

 

Přistání Sojuzu TMA-18 odloženo                                                                                                                                                    24.9.2010 - 7:10

 

Návrat Sojuzu TMA-18                                                                                                                                                                            23.9.2010 - 14:40

 

 

Výzkum atmosfér u exoplanet                                                                                                                                                         14.9.2010 - 19:15

                                                         

 

 

"Jedná se o znamenitou metodu, která je dobře použitelná pro výzkum exoplanet velikosti Jupiteru," říká Knicole Colón, astronomka na floridské univerzitě. "Nyní pracujeme na uplatnění této metody při pozorování menších planet ve snaze přesně určit složení jejich atmosfér."

Shodou okolností další tým, jehož vedoucím je David Sing (University of Exeter, Devon, Velká Británie), použil stejnou techniku k objevu draslíku v atmosféře exoplanety XO-2b, což je další velká planeta ve vzdálenosti 485 světelných let od Země.

Obě exoplanety patří mezi plynné obry a ve srovnání se Zemí jsou mimořádně horké. Teplota na planetě HD 80606b dosahuje 1 200 °C, na planetě XO-2b pak 930 °C, což je dostatečně vysoká teplota pro vypařování draslíku.

Společně tato pozorování podporují dřívější počítačové modely, které předpovídají, jak by atmosféry takovýchto planet mohly vypadat. Objevy rovněž dokazují význam nové pozorovací techniky, která může jednou pomoci při výzkumu planet, na nichž by mohly být vhodné podmínky pro přítomnost života.

"Nová pozorovací technika byla nazvána úzkopásmová tranzitní spektrofotometrie a její pomocí lze měřit světlo absorbované atomy a molekulami v atmosférách planet," říká Eric Ford (University of Florida).

"Tato nová pozorovací technika byla vypracována pouze pro planety, které při pohledu ze Země přecházejí před kotoučkem mateřské hvězdy. Většina z téměř 500 známých exoplanet tak nečiní, a dokonce velmi málo z nich obíhá kolem hvězd, které jsou dostatečně jasné pro tak přesná pozorování," říká Eric Ford. "Další podmínkou je, že pozorování musí být pečlivě načasována, aby bylo vidět planety jako siluety na pozadí jejich mateřských hvězd."

Tranzitní spektrofotometrie funguje tak, že zatímco planeta je ze zadu osvětlována hvězdou, astronomové měří světlo, které prochází její atmosférou. Přítomné atomy a molekuly pohlcují záření o určitých vlnových délkách (barvách), kterému astronomové dokáží přiřadit konkrétní chemické prvky - v tomto případě draslík.

Astronomové použili k pozorování jeden z nejvýkonnějších dalekohledů světa - Gran Telescopio Canarias. Dalekohled je vybaven objektivem o průměru 10,4 m a nachází se na jednom z nejlepších míst pro pozorování hvězd - na Kanárských ostrovech (La Palma), severozápadně od pobřeží Afriky. University of Florida má k dispozici 5 % pozorovacího času tohoto obrovského dalekohledu, který je schopen zachytit dostatečné množství světla k provedení tranzitní spektrofotometrie, vysvětluje Knicole Colón.

"Počáteční výsledky obou týmů jsou velmi povzbudivé," říká David Sing. "Stále jsme ještě neprozkoumali všechny možnosti této nové metody a mezní hranice přístrojů."

V roce 2002 byl detekován pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST podobný prvek - sodík - v atmosféře obří plynné exoplanety HD 209458b. Od té doby astronomové detekovali sodík pouze u jedné další planety. Knicole Colón plánuje hledání draslíku v atmosférách dalších obřích plynných exoplanet za účelem studia rozmanitosti planetárních atmosfér. Colón doufá, že vesmírní lovci exoplanet, jako je například družice NASA s názvem Kepler, objeví mnohem více planet, které přecházejí přes "tvář" svých mateřských hvězd.

"Družice Kepler je schopna provádět tak přesná měření, že bude schopna objevit mnohem více exoplanet včetně planet velikostí srovnatelných se Zemí," říká Knicole Colón. Astronomové Ford a Colón očekávají rovněž průzkum menších planet podobných Zemi za účelem zjištění přítomnosti takových molekul, jako je metan či vodní pára. Obě chemické látky jsou důvěrně svázány s životem na naší planetě.

www.astro.cz 

---

Zásoby k ISS                                                                                                                                                                                                 9.9.2010 - 17:40

 

 

Jasná ISS                                                                                                                                                                                                           6.9.2010 - 20:00

 

Dnes nad Českem přelet ISS, tento přelet bude patřit k těm jasnějším, jasnost až -3,4mag.

 

 

První stupeň rakety Ares I, která měla podle původních plánů na oběžnou dráhu vynášet pilotované lodě Orion, měl být tvořen motorem na tuhá paliva, velmi podobným motoru SRB, jehož dvojice je používána při startech raketoplánů. Nový motor pro rakety Ares je však výkonější a zmodernizovaný, což je dosaženo hlavně přidáním pátého segmentu k původně čtyřsegmentovému motoru SRB. Dále je nový motor DM (Development Motor) vybaven lepší izolací a má širší hrdlo trysky. První zkušební zážeh nového pětisegmentového motoru se uskutečnil již 10. září 2009, druhý v úterý 31. srpna 2010.

Druhý z původně plánovaných čtyř zkušebních zážehů se odehrál na testovacím stavu v poušti u města Promontory ve státě Utah (USA) a trval dvě minuty a pět vteřin. Motor byl při něm podchlazen na pouhé 4 stupně Celsia, aby se ukázalo, jak pracuje při nízkých teplotách (právě poškození motoru SRB silným mrazem způsobilo v roce 1986 zkázu raketoplánu Challenger).

Motor o délce 47 metrů a šířce 3,5 metru s tahem o hodnotě 22 milionů koňských sil spálil při testu celkem 590 tun paliva a vyvolal menší zemětřesení. Celkem měl test odpovědět na 53 otázek o novém motoru a podle prvních pohledů na získaná data byl velmi úspěšný.

 "Takže předběžná data vypadají excelentně. Získali jsme všechny údaje, po kterých jsme šli a velmi se těšíme, až je budeme moct podrobněji prozkoumat," vyjádřil se Alex Priskos, manažer projektu z Marshallova kosmického střediska (stát Alabama).

I přes velmi dobré výsledky testu a fakt, že nová raketa Ares I už má za sebou první zkušební start ve verzi Ares I-X v říjnu 2009, s programem Constellation to vypadá velmi bledě. Současná americká administrativa pod vedením prezidenta Obamy se jej chystá zrušit ve prospěch komerčních raket a lodí pro obsluhu stanice ISS a pozdějších, zatím nepředstavených, raket a lodí pro mise dále než na nízkou oběžnou dráhu. Budoucí činnost NASA v oblasti pilotovaných letů je velmi nejistá už jen proto, že ke zrušení programu Constellation stále oficiálně nedošlo, vláda USA se stále neshodla na novém rozpočtu NASA, jež začne platit už za měsíc. Stále také není jisté, kdy ukončí činnost raketoplány. Oficiálně jsou v plánu poslední dvě mise (Discovery STS-133 v listopadu 2010 a Endeavour STS-134 v únoru 2011) ale v současné době je stále ještě vysoká pravděpodobnost, že bude program rozšířen o další misi (Atlantis STS-135 v červnu 2011), kterou nyní podrobněji plánují manažeři NASA, i když zatím nedostala zelenou. Některé hlasy dokonce volají po prodloužení programu do té doby, než bude k dispozici jakýkoliv náhradní dopravní prostředek, to je však vzhledem k současné situaci již téměř vyloučeno.

www.astro.cz 

---

Alfa Aurigidy 2010                                                                                                                                         21.8.2010 16:45

 

 

Obdobie aktivity tohto roja nastáva okolo 25. augusta a trvá až do 6. septembra. Maximum pripadá každoročne na 1. septembra (dĺžka Slnka 158°). Radiant má polohu α = 5 hod 40 min, δ = +41°. Meteory tohto roja sú pomerne rýchle, rýchlosť vstupu do atmosféry Zeme je až 66 km/sek. Napriek tomu, že rojová aktivita alfa Aurigíd je pomerne nízka, v rokoch 1935, 1986 a 1994 boli pozorované maximá o ZHR vyššej ako 30 meteorov za hodinu. Veľmi zaujímavé bolo maximum v roku 2007, kedy vizuálny pozorovatelia zaznamenali frekvenciu okolo 40 - 60 meteorov za hodinu. Radarové pozorovania počas maxima v roku 2007 však zaznamenali až niekoľko sto meteorov za hodinu. Meteorický roj alfa Aurigidy sa v ničom nepodobá chronicky známym Perzeidám. Je to veľmi málo preskúmaný meteorický roj, ktorý je nepredvídateľný vo svojom správaní sa vzhľadom na počet meteorov za hodinu. Niektorí astronómovia sa domnievajú, že by sa roj mohol aj tohto roku prezentovať zvýšenou aktivitou. Materskou kométou roja je dlhoperiodická kométa Kiess (C/1911 N1). V blízkosti Slnka sa kométa naposledy ocitla v roku 1911. Predtým to bolo pravdepodobne v roku 83 pred našim letopočtom. To znamená, že kométa navštívila vnútorné časti Slnečnej sústavy za posledných 2500 rokov iba dvakrát. Roj je teda absolútne neznámy, nepoznáme rozloženie častíc na dráhe kométy. Navyše je pomerne málo pozorovaný. Aurigidy majú jednu veľmi zvláštnu vlastnosť. Sú veľmi charizmatické a po ich prelete oblohou za nimi zostáva akási diamantová trblietavá stopa, ktorá je sfarbená modro - zeleno. Vedci sa domnievajú, že je to spôsobené tým, že kométa veľa času na svojej púti okolo Slnka strávi v temnote vonkajších častí Slnečnej sústavy. Preto je jej povrch relatívne nedotknutý slnečným žiarením. Avšak toto tvrdenie je len v roli domnienok a tak ho netreba brať veľmi vážne.

 

Tohtoročné maximum nebude mať práve najideálnejšie pozorovacie podmienky, nakoľko bude na oblohe svietiť Mesiac blížiaci sa do poslednej štvrti. Nad obzor sa vyhupne už okolo 22:00 LSEČ. Z dôvodu istej pravdepodobnosti nárastu aktivity roja je vhodné pozorovať celú noc od 31.8. do 1.9.2010.

 

www.astro.cz 

 

 

 

 

 

 

zdroj obrázku: www.chmi.cz 

 

Pohyb oblačnosti můžete sledovat na www.chmu.cz/meteo/sat/msghrit/msg_show_www.php 

Pozdě večer, a v noci je potřeba sledovat kanál 24H-MF.  www.chmu.cz/meteo/sat/msghrit/msg_show_www.php.

 

Pokud by jste měli nějaké dotazy ohledně těch družic, nebo Perseid, tak mi napište, budu tu tak do tří do rána, pokud bude co sledovat :-)

 

Tak přeji jasnou oblohu, a ať Vám létají ;-)

 

 

 

 

 

Meteorický roj je úkaz, při kterém se proud drobných částeček meziplanetárního prachu (nejčastěji uvolněného z jádra komet) o velikostech ne větších jak zrnka písku střetává se Zemí a částečky při svém průletu atmosférou shoří. Na obloze se jeví jako rychlé body s úzkým svítícím ohonem, proto "padající hvězdy". Ve skutečnosti ovšem z nebe žádná hvězda nezmizí. Veřejnosti nejznámějším pravidelným rojem jsou právě Perseidy, a to hlavně díky skutečnosti, že jeho aktivita vrcholí za letních nocí. Ve skutečnosti ale patří ke třem dalším rojům v roce, jejichž tzv. hodinová zenitová frekvence dosahuje nebo přesahuje 100 meteorů za hodinu (dalšími dvěma jsou lednové Kvadrantidy a prosincové Geminidy). Lidově jsou také proslulé svým přídomkem "Slzy svatého Vavřince", neboť nejvíce meteorů padá v neblaze proslulém výročí mučednické smrti římskokatolického duchovního sv. Vavřince. Ten byl podle pověsti 10. srpna 258 upečen zaživa na rožni za to, že v období perzekuce křesťanů za vlády římského císaře Valeriána odmítl odevzdat majetek církve vládci a raději jej rozdal chudým.

Mateřskou kometou roje je 109P Swift-Tuttle, která se ke Slunci vrací jednou za 133 let. Naposledy se ke Slunci přiblížila v roce 1992, další návrat se očekává až v červnu roku 2126. Aktivita roje však ani po osmnácti letech od průchodu komety přísluním nijak výrazně neutuchá. Ba naopak - vlivem poruch vlákna meteoroidů (částeček v proudu meziplanetárního prachu) především gravitačními účinky Saturnu se mohou pozorovatelé ve výjimečných případech těšit ze zvýšených frekvencí (až 400 meteorů v hodině). To ale astronomové na letošní maximum nepředpovídají.

Radiant letního roje, tedy místo, odkud meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají, leží v severním cípu souhvězdí Persea (odtud název Perseidy). Toto souhvězdí je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolární, nikdy nezapadá (tudíž nezapadá ani radiant). Počet meteorů, který bychom za ideálních podmínek na celé obloze spatřili za hodinu (pro Perseidy se udává právě 100), je však třeba přepočítat na výšku radiantu nad obzorem. Čím je radiant roje níže, tím méně meteorů spatříme (většina meteorů "spadne" pod obzorem). Nejvýše je v době každoročního maxima Perseid kolem 12. srpna v ranních hodinách před rozbřeskem, kdy v České republice můžeme spatřit 75-90 meteorů za hodinu (tedy průměrně 1-2 meteory za minutu). Tomu nahrává i předpověď okamžiku letošního maxima, které nastane někdy po půlnoci z 12. na 13. srpna, tedy v druhé polovině noci. V té době navíc vůbec nebude rušit Měsíc, který zapadne už 12. srpna večer ve fázi úzkého srpku.

"Padající hvězdy" nebudou létat jen v noci maxima roje. U Perseid se první meteory objevují již koncem července. Jsou poměrně rychlé - vstupní rychlost meteoroidů do zemské atmosféry je 59 km/s (nejrychleji se mohou z fyzikálních důvodů meteory pohybovat 72 km/s, což je případ listopadových Leonid). Perseidy jsou navíc známé lehce zelenavým zabarvením. Nástup jejich aktivity je pozvolný, zato sestup po maximu je poměrně strmý. Aktivita končí asi 12 dní po maximu.

Kde a jak pozorovat?

K pozorování si najděte místo, na kterém je výhled na oblohu co nejméně rušený vysokými stromy či domy. Také je třeba brát v úvahu možný výskyt přízemních mlh v ranních hodinách, proto doporučujeme nějaké vyvýšené místo. V neposlední řadě je pro spatření co největšího počtu meteorů nezbytné vydat se dál od osvětlených aglomerací za tmavší oblohou (ideální je samozřejmě pozorování v horách nebo na vysočině).

Samotné pozorování meteorů nevyžaduje žádné speciální vybavení, jakým je kupříkladu dalekohled. Právě naopak. Meteory vyletují z radiantu náhodně po celé obloze, takže stačí upřít zrak do vesměs libovolného místa na nebi a čekat na první "padající hvězdu". Zorný úhel lidského zraku samozřejmě nezabere celou oblohu, takže je dobré směr pohledu občas změnit. Celou scenérii je nejvhodnější sledovat vleže, například z venkovního lehátka nebo ze spacáku. I když v srpnových nocích ještě zdaleka nemrzne, doporučujeme teplé oblečení, a přikrývky. Nejlepší období k pozorování je v průběhu maxima v druhé polovině noci až do rozbřesku (od půlnoci do přibližně půl páté ráno), kdy radiant roje stoupá nad obzor.

Pár tipů pro začínající fotografy

Pokud se rozhodnete nějaký meteor zachytit na fotografický film či digitální fotografii, rozhodně vám nepostačí pouhý kompaktní fotoaparát do ruky. V první řadě je třeba fotoaparát ustavit na nějaký stativ a namířit do vybrané části oblohy (kolem půlnoci například do nadhlavníku, kde bude vrcholit souhvězdí Labutě s jasným oblakem Mléčné dráhy). Váš fotoaparát musí být schopen snímat i několikasekundové expozice (případně manuálně ovladatelnou uzávěrku na libovolnou dobu, obecně je to označeno písmenkem "B"). Jestliže tyto předpoklady vaše fotografická výbava splňuje, pak stačí v průběhu noci v náhodnou dobu namířit objektiv k obloze, otevřít uzávěrku (či spustit co nejdelší expozici) a čekat, že ve hvězdném poli, které váš fotoaparát právě zabírá, proletí nějaký jasnější meteor. Na snímku se pak projeví jako úzká světelná stopa, někdy i s občasnými zjasněními. Samozřejmě velkou "výhrou" může být světelný širokoúhlý objektiv, s jehož použitím se při kratších expozicích příliš neprojeví rotace Země (hvězdy se nebudou jevit jako malé oblouky, ale body) a zaberete větší část oblohy, tudíž zvýšíte šanci k zachycení nějaké meteorické stopy. Podrobnější rady na fotografování meteorů najdete například zde: cassi.astronomie.cz/fotografovani.htm.

Z letošních meteorických rojů už žádný nebude mít tak příznivé podmínky. Prosincové Geminidy budou rušeny Měsícem ve fázi dva dny po první čtvrti, tedy hlavně v první půli noci. Velmi zajímavé vyústění však budou mít pro české pozorovatele Kvadrantidy v noci ze 3. na 4. ledna 2011. Při jejich pozorování Měsíc nebude vůbec rušit, neboť bude v novu a 4. ledna krátce po východu Slunce jeho temný kotouč předvede jedinečné představení v podobě částečného slunečního zatmění. Při jeho maximální fázi bude nad územím České republiky skryto okolo 79 procent slunečního průměru.

www.astro.cz 

---

Polární záře                                                                                                                                                                                                   4.8.2010 - 10:00

 

 

www.spaceweather.com/submissions/pics/j/Jesper-GrAcnne-aurora-IMG_3193---Version-2_1280876672.jpg 

 

 

 

Tento příběh může vypadat jako science fiction, avšak astronomové využívající Hubblův kosmický dalekohled HST tvrdí, že to je nejpravděpodobnější scénář pro tzv. hyperrychlou hvězdu, známou jako HE 0437-5439 - jednu z nejrychlejších, jaká byla doposud pozorována. Pohybuje se napříč oblohou rychlostí 2,5 miliónu km za hodinu, tj. 3krát rychleji než Slunce obíhá kolem středu Galaxie. Pozorování z HST potvrdila, že hvězdný "utečenec" pochází z jádra Galaxie, kde byl jeho původní domov.

Většina z 16 doposud známých hvězd s nadměrně vysokou rychlostí, objevených od roku 2005, jsou velmi pravděpodobně exulanti z jádra naší Galaxie. Avšak tato pozorování z HST jsou první přímé výzkumy sjednocující rychle se pohybující hvězdy s jejich původem v galaktickém centru.

"Při použití HST můžeme poprvé vystopovat zpět místo, odkud hvězda pochází, a to na základě měření jejího pohybu po obloze, který vychází přímo z centra Mléčné dráhy," říká astronom Warren Brown (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, Cambridge, Massachusetts) a člen týmu, který pomocí HST pozoroval prchající hvězdu. "Tyto hvězdy-vyhnanci jsou velmi vzácné v populaci naší Galaxie, čítající asi 100 miliard hvězd. Zhruba každých 100 miliónů roků se v Galaxii objeví jedna hyperrychlá hvězda."

Přesuny těchto "utržených" hvězd mohou odhalit, jak je rozložena temná hmota obklopující naši Galaxii. "Výzkum těchto hvězd může poskytnout více stop ke zjištění povahy části neviditelné hmoty ve vesmíru a může pomoci astronomům lépe porozumět vzniku galaxií," říká vedoucí týmu Oleg Gnedin (University of Michigan, Ann Arbor). "Projev gravitace temné hmoty lze určit na základě tvaru trajektorie hyperrychlé hvězdy na cestě z naší Galaxie."

Hvězdný vyvrženec již křižuje vzdálené okolí Galaxie, vysoko nad galaktickým diskem, zhruba 200 000 světelných let od jejího jádra. Pro srovnání: průměr disku naší Galaxie je přibližně 100 000 světelných let. Na základě zjištění směru pohybu unikající hvězdy a určením jádra Galaxie jako výchozího bodu úniku vypočítal vědecký tým, jehož členy jsou Warren Brown a Oleg Gnedin, jakou rychlostí musela být hvězda vyvržena, aby dosáhla své současné polohy.

"Hvězda se pohybuje absurdní rychlostí - dvakrát větší, než je nutná k úniku z gravitačního pole naší Galaxie," vysvětluje Brown, lovec hvězd s nadměrnou rychlostí, který první hvězdu prchající z naší Galaxie objevil v roce 2005.

Zde je další zádrhel tohoto příběhu. Na základě zjištěné rychlosti a polohy hvězdy HE 0437-5439 musí být její stáří minimálně 100 miliónů roků, aby se mohla z centra Galaxie dostat do tohoto místa. Nicméně její hmotnost - 9krát větší než hmotnost Slunce - a modrá barva znamená, že by měla spotřebovat svoje palivo zhruba za 20 miliónů roků po svém vzniku, tedy mnohem dříve, než je doba potřebná k jejímu přesunu do současného místa.

Nejpravděpodobnější vysvětlení pro modrou barvu hvězdy a vysokou rychlost je, že byla součástí trojnásobné hvězdné soustavy, která byla rozbita v důsledku gravitačního hvězdného kulečníku - působením monstrózní černé díry. Tato představa udělení únikové rychlosti hvězdě byla poprvé navržena v roce 1998. Teorie předpokládá, že superhmotná černá díra v centru naší Galaxie může mimo Galaxii vyvrhnout jednu hvězdu v intervalu přibližně 100 000 let.

Warren Brown se domnívá, že trojnásobný hvězdný systém obsahoval dvojici těsně obíhajících hvězd a třetí vzdálenější složku, rovněž gravitačně vázanou k této soustavě. Černá díra odtrhla vnější složku a navedla ji pryč z dosahu přitažlivosti dvojhvězdy. Hybnost k smrti odsouzené hvězdy byla předána hvězdné dvojici, která tak byla nasměrována k úniku z naší Galaxie. Jakmile se dvojice dostala na únikovou dráhu, pokračovala v normálním hvězdném vývoji. Hmotnější hvězda se vyvíjela mnohem rychleji a přešla do stadia rudého obra. Rozpínající se atmosféra zahalila rovněž jejího průvodce. Díky tomu druhá složka dvojhvězdy kroužila po spirále smrti, až nakonec došlo ke splynutí obou hvězd - vznikla jedna superhvězda, tzv. modrý opozdilec.

"Zatímco tento příběh modrých opozdilců se může zdát zvláštní, můžeme je spatřit v Mléčné dráze, kde se rovněž nachází velké množství hvězd ve vícečetných soustavách," dodává Brown.

www.astro.cz 

---

Kosmický výstup dvou ruských kosmonautů                                                                                                                       26.7.2010 - 20:27

 

 

Loď Progress dnes v 18:17 SELČ zakotvila u ISS                                                                                                                4.7.2010 - 18:30

Pokus o připojení lodi Progress ke stanici ISS se dnes nepovedl                                                                         2.7.2010 - 20:32

 

 

Dnes od cca 18:30 SELČ na NASA TV přílet zásobovací lodi Porgress k ISS                                                      2.7.2010 - 14:47

Poslední dva starty raketoplánů posunuty                                                                                                                              1.7.2010 - 23:00

 

Zásoby k ISS                                                                                                                                                                                                  1.7.2010 - 11:42

 

Dnes ve 23:35 SELČ odstartovala k ISS kosmická loď Sojuz TMA-19                                                                    15.6.2010 - 23:45

 

 

 

Nové údaje o rozložení oxidu uhelnatého v atmosféře potvrzují spíše druhou hypotézu: jeho koncentrace ve stratosféře je podstatně vyšší než v troposféře - tj. ve vrstvě atmosféry, nacházející se pod stratosférou. V souladu s výpočty odborníků došlo k předpokládané srážce asi před 200 roky. Kometa měla odhadovaný průměr přibližně 2 km.

Již dříve objevil Emmanuel Lellouch (Paris Observatory) dvakrát větší množství oxidu uhelnatého ve stratosféře v porovnání s troposférou Neptunu. "Jsem přesvědčen, že musí existovat vnější zdroj oxidu uhelnatého," říká Leigh Fletcher (University of Oxford, United Kingdom), který se nepodílel na zmiňovaném výzkumu. Počátkem tohoto roku Leigh Fletcher publikoval článek, v němž popisoval mnohem vyšší obsah oxidu uhelnatého v atmosféře Neptunu, který byl zjištěn v infračerveném oboru na základě měření japonské družice Akari 2.

Emmanuel Lellouch přišel poprvé s tímto vysvětlením před 5 roky na základě mnohem méně přesných měření pomocí radioteleskopu IRAM (Institute for Radio Astronomy in the Millimeter Range) o průměru 30 m, který se nachází v oblasti Sierra Nevada, poblíž Pico Veleta (Španělsko). Údaje získané kosmickou observatoří Herschel jsou však mnohem spolehlivější.

Leigh Fletcher tvrdí, že je velmi pravděpodobný i druhý vnější zdroj oxidu uhelnatého: dlouhodobý déšť prachu a mikrometeoritů. Když tyto částice podléhají v atmosféře planety Neptun erozi, je pravděpodobné její doplňování vodou, kterou obsahují, společně s malým množstvím oxidu uhelnatého. Nicméně Lellouch zjistil, že stratosféra Neptunu obsahuje mnohem více oxidu uhelnatého než vody.

Přestože Fletcher říká, že chemické procesy při těchto interakcích jsou stále ještě málo známé, Lellouch připomíná kometu Shoemaker-Levy 9, jejíž úlomky v roce 1994 dopadly na planetu Jupiter, čímž v její atmosféře došlo ke zvýšení obsahu oxidu uhelnatého, na rozdíl od vody.

Lellouch říká, že měření z družice Herschel jsou v souladu s původními výpočty, na jejichž základě navrhoval, že se kometa o průměru 2 km srazila před 200 roky s Neptunem - tato velikost komety a uvedené časové období by umožnilo oxidu uhelnatému difundovat do oblasti stratosféry, jak je to v současné době pozorováno.

Protože Neptun je menší než Jupiter, jeho přitažlivost je rovněž menší, nicméně blízkost Kuiperova pásu znamená, že velká ledová tělesa se mohou s větší pravděpodobností přiblížit právě k Neptunu. Předpokládá to planetolog Luke Dones (Southwest Research Institute in Boulder, Colorado). Domnívá se, že kometa o průměru 2 km se může srazit s Neptunem přibližně jednou za 2 000 roků.

www.astro.cz 

---

Soyuz TMA-17 přistál                                                                                                                                                                                   2.6.2010 - 6:00

 2. června v 5:25 SELČ přistál v Kazachstánu návratový modul kosmické lodi Soyuz TMA-17. 

 

 

 

Jak víte, raketoplány končí, s jistotou nás čekají už jen dva starty. Atlantis teď bude v pohotovosti jako záchranný letoun v případě problémů při dvou zbývajících misích. Máme tak příležitost ohlédnout se stručně za tím, co raketoplán vykonal.

Na svou první misi se vydal 3. října 1985. Co přesně bylo jeho úkolem, to si nepovíme. Let byl zcela pod kontrolou Ministerstva obrany. A takových letů vykonal celkem 5.

Do vesmíru se Atlantis podíval během své 25leté éry 32krát. Jedním z hlavních úkolů bylo vypouštění družic, ať už komunikačních nebo vědeckých. V roce 1989 vyslal sondy Magellan k Venuši a Galileo k Jupiteru, o dva roky později vynesl Comptonovu gama observatoř.

Roku 1995 se stal prvním americkým raketoplánem, který přistál u Ruské orbitální stanice Mir. A když Mir shořel v atmosféře, byly od roku 2000 všechny další mise raketoplánu zaměřeny na výstavbu a zásobování Mezinárodní kosmické stanice. Tedy skoro všechny až na jednu. Loni v květnu doletěl až k Hubbleovu kosmickému dalekohledu, který se dočkal své poslední opravy.

Právě probíhá diskuze, jak v NASA, tak v americké státní administrativě o případném přidání ještě jednoho startu Atlantisu. Žádné rozhodnutí, ale zatím nepadlo.

www.astro.cz 

---

Raketoplán Atlantis dosedl na Floridě po úspěšné misi STS-132                                                                             26.5.2010 - 14:50

 Dnes v 14:48 SELČ na Floridě naposledy přistál raketoplán Atlantis.

 

Raketoplán Atlantis právě odstartoval na svoji poslední misi STS-132                                                                14.5.2010 - 20:20

 

 

 

Nákladový prostor letounu Atlantis naplní ruský modul Rassvet (v překladu Úsvit), který bude pátý den mise STS-132 uchopen robotickou paží kosmické stanice a připojen k ruskému modulu Zarya. Zde bude Rassvet sloužit hlavně jako čtvrtý stykovací uzel ruského segmentu stanice pro připojování lodí Sojuz a Progress a také jako "skladiště" pro vybavení a náklady. Modul Rassvet nese označení MRM-1 (Mini Research Module) a je identickým dvojčetem modulu MRM-2 Poisk, který se stal součástí ISS v listopadu 2009 (vypuštěn byl pomocí rakety Sojuz). Rassvet je vejčitého tvaru, jeho délka činí 6 metrů a průměr 2,35 metru. Obytný prostor v jeho útrobách představuje asi 5,85 metru krychlového. Rassvet bude při startu obsahovat také asi 3 tuny nákladu, který bude upevněn vevnitř i zvenčí.

 

Kromě nového ruského modulu bychom v nákladovém prostoru raketoplánu našli i nosič ICC-VLD, na němž budou vypuštěny některé náhradní díly. Půjde především o náhradní anténu Ku-Band, sloužící k odesílání většího množství dat z ISS na Zemi a o šest nových baterií pro energetický modul P6. P6 je vůbec nejstarším segmentem stanice se solárními panely, jež byl vypuštěn v listopadu roku 2000. Modul obsahuje celkem 12 baterií, které sbírají energii ze dvou křídel solárních panelů modulu a zásobují elektřinou systémy při přeletu noční polokoule bez slunečního svitu. Každá baterie se skládá ze 76 nikl-vodíkových článků a váží asi 166 kilogramů. Polovina baterií modulu P6 byla vyměněna v červenci 2009 během mise STS-127, druhá polovina přijde na řadu nyní.

 

Posádka raketoplánu Atlantis vykoná během šesti dnů pobytu na ISS celkem tři kosmické výstupy, z nichž dva budou věnovány výměně baterií a jeden instalaci přivezených náhradních dílů.

 

Posádku mise STS-132 tvoří šest zkušených astronautů. Jsou to:

• Velitel Ken Ham
  Kapitán amerického námořnictva, který se do vesmíru vydává podruhé, jeho první cestou do vesmíru byla mise Discovery STS-124, kde sloužil jako pilot. Jako velitel bude mít zodpovědnost za bezpečnost a vykonání úkolů mise. Bude řídit raketoplán během příletu ke stanici a přistání na Zemi.
• Pilot Dominic Antonelli
  Velitel v americkém námořnictvu. Jako pilot bude asistovat veliteli a bude řídit raketoplán při odletu od stanice. Bude také sloužit jako koordinátor kosmických výstupů. Do vesmíru se vydává taktéž podruhé, letěl jako pilot na misi Discovery STS-119.
• Letový specialista 1 Garrett Reisman
  Má za sebou dlouhodobý pobyt na ISS v roce 2008, kdy zde strávil 3 měsíce jako člen 16. a 17. dlouhodobé posádky stanice. Má za sebou také jeden kosmický výstup. Sbírku kosmických výstupů si při této misi rozšíří na tři.
• Letový specialista 2 Michael Good
  Vysloužilý plukovník amerického letectva se vydá do vesmíru podruhé. Vloni se zúčastnil poslední servisní mise k Hubbleovu teleskopu, při které vykonal dva kosmické výstupy. Stejný počet vycházek jej čeká i tentokrát.
• Letový specialista 3 Steve Bowen
  Kapitán amerického námořnictva a vůbec první důstojník z ponorky vybraný NASA. Poprvé se do vesmíru podíval na konci roku 2008 při misi Endeavour STS-126, při které absolvoval tři kosmické výstupy, nyní jej čekají dva.
• Letový specialista 4 Piers Sellers
  Nejzkušenější člen posádky, do vesmíru se vydává potřetí (předtím se zúčastnil misí Atlantis STS-112 a Discovery STS-121). Během svých letů uskutečnil šest kosmických výstupů, při kterých strávil skoro 41 hodin ve volném prostoru.

---

 

Raketoplán Atlantis by měl odstartovat v pátek 14.5.2010 ve 20:20 SELČ. Na NASA TV poběží přímý přenos startu.

Při startu raketoplánu Discovery z kormidla odpadla dlaždice tepelného štítu, přistání by ale nemělo být ohroženo.

 

 

www.astro.cz 

Raketoplán Discovery připojen k ISS                                                                                                                                           7.4.2010 - 17:40

Z Floridy právě odstartoval raketoplán Discovery                                                                                                               5.4.2010 - 12:21